Galeristka Růžena Bílková
15. dubna 2025 / 8:11
Růžena Bílková se narodila ve Čkyni na Prachaticku. Se svou rodinou zde prožila celý život, pracovala jako úřednice a dělnice. Až v důchodu ale získala dostatek času pro své koníčky – umění, ruční práce a sběratelství. Fascinace starými předměty ji přivedla k technice koláže, která zpracovává i to, co už využití zdánlivě nemá. Přes staré pohlednice či sušené rostliny se postupem času a vlastně náhodou dostala k práci s knoflíky.
Vše začalo několika skleněnými historickými knoflíky, které paní Bílkové darovala její teta. Nápad na tvoření barevných tapisérií vznikl ale i díky nashromážděnému textilu, odstřižkům látek, barevným nitím, přízím, krajkám a již zmíněné lásce k hledání nového způsobu využití pro staré předměty. Postupem času a po pár obrazech se knoflíky začaly hromadit. Jako by dárci v těchto malých perleťových nebo kovových vzácnostech po babičkách díky práci paní Bílkové také nalezli kouzlo a umělecký potenciál.
Díla již byla ke zhlédnutí na několika výstavách. Ta premiérová proběhla v rodné Čkyni už v roce 2020, kde ihned zaznamenala napříč obyvatelstvem velký úspěch doprovázený dalšími hrstmi nového materiálu. Následovaly tak výstavy v prachatickém SeniorPointu v květnu 2021 nebo v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích v listopadu 2023.
Autorka má velký respekt nejen ke knoflíkům, ale ke všem součástem obrazu. Ručně vytváří výšivky i patchworkové látkové podklady. Právě proto tvorba jedné tapiserie zabere mnoho hodin detailní práce a nespočet vpichů a navléknutí nitě do očka jehly.
 |  |  |
Obrazy jsou inspirované vším, co paní Bílková vidí kolem sebe. Vždy ale dbá na materiál samotných knoflíků, jejich původ a účely. To ony jsou hlavní součástí obrazu, a tak se veškeré nápady přizpůsobují jim. Modrobílé keramické knoflíky v autorce zřejmě evokovaly porcelánové porcelánové cibuláky, a tak vznikla tapiserie s dvěma bucláčky uprostřed. Na tapiserii s mysliveckou čepicí jako by se proháněly knoflíky ve tvaru kanců nebo jelenů, jsou totiž vyrobeny z paroží. Ze zlatých knoflíků vznikají hrnce plné mincí nebo rybka plnící přání ve vodě, která se díky detailnímu nařasení podkladových látek opravdu vlní. Křehké skleněné pestrobarevné knoflíky se promění v cukrátka vysypaná z kornoutu, jež odkazuje na dobu jejich výroby. Z velkých barevných knoflíků vzniká mísa ovoce, knoflíky ovšem nejsou přišity přímo do tvaru jablka či hrušky, ale jemně je připomínají svou lesklou, šťavnatou barvou.
Opakovaný kulatý tvar autorku vybízí k tvorbě květinových vzorů, s nimiž se setkáváme často. Květinové tapiserie umožňují využít vícebarevné knoflíky, světle modré pro pomněnky, červené pro vlčí máky, bílé pro kopretiny. Navíc navazují na autorčinu zálibu v rostlinách. Abstraktnější tapiserie si pohrávají především s barvami. Takto vznikly například výjevy inspirované ročními obdobími – pohled na zorané pole, rozkvetlou louku nebo moře. Někdy ale mají hlavní roli podkladové látky, například u postav v šatech zdobených vedle knoflíků také ručními výšivkami.
 |  |  |
Ve hře norského dramatika Henrika Ibsena s názvem Peer Gynt vystupuje alegorická postava Knoflíkáře. Autor se v ní inspiroval u skutečných knoflíkářů, kteří se po Skandinávii pohybovali ještě na konci 19. století. Chodili od vesnice k vesnici, sbírali staré nepoužívané a oprýskané knoflíky a přetavovali je do nových. Ibsen mu vkládá do úst tyto věty:
Jsem knoflíkář.
Tady v té velké tavířské lžíci
odlévám knoflíky z odpadků kovu,
staré tam dávám, přetavím znovu,
liju z nich nové.*
Paní Bílková je trochu jiná knoflíkářka. Nemusí knoflíky rozpouštět, protože je dokáže využít přesně takové, jaké jsou – plné historie a paměti, které díky jejím obrazům mohou přetrvat.
*překlad Bohumil Mathesius