VANlife Tomáše Málka: svoboda pohybu

Začali jsme v kempu Menina, pak pokračovali přes horské sedlo po silnici číslo 225 do vedlejšího údolí do termálních lázní Snovik, kde od letoška funguje malý kemp přímo v areálu. Pěkné místo mezi kopci s nevšedním příběhem: v 90. tady otevřeli první venkovní termální koupaliště. O desetiletí později už stavěli zastřešený areál, kde nechybí wellness a masáže. Vše se tady točí kolem Kneippovy metody: kromě teplé léčivé vody se tady cvičí, chodí ven a dbá na kvalitní jídlo. Ostatně filety pstruha připravené zdejším šéfkuchařem v restauraci Potočka můžeme jen doporučit. Stejně tak domácí limonádu, která kombinuje zdejší léčivou vodu a čestvé ovoce https://www.terme-snovik.si/en .

Jenže po dvou dnech se obloha povážlivě zatáhla a první kapky zabubnovaly na střechu naší obytné dodávky. Letmý pohled na předpověď ukázal nemilou skutečnost. Zatímco u lázní Snovik bude dva dny „jen“ pršet, na západě, kam jsme plánovali pokračovat, to vypadalo na dešťové orgie. Slovní spojení „heavy raining“ v nejryzejší podobě. Co teď? Naštěstí, když cestujete obytným autem, máte svobodu pohybu. „Když je západ špatný, můžeme přeci na východ,“ řekli jsme si. Slovinsko je sice země o velikosti Moravy, ale samotný nejvýchodnější cíp kolem řeky Mura na předpovědních mapách žádné deštivé orgie nesliboval. Právě naopak: jasno a víc než 20 stupňů nad nulou. Po dvou hodinkách poklidné jízdy tak parkujeme před kempem v termálech Moravské Toplice v regionu Pomurje.

Vyhlášená destinace pro milovníky horkých pramenů vděčí za svůj vznik naftařům, kteří tady v časech Titovy Jugoslávie hledali černé zlato. Ropu neobjevili, ale zůstal po nich přístup k termální vodě s léčivými účinky. Dnes jsou Therme 3000 největším zařízením svého druhu ve Slovinsku. Atmosférou nám připomínali maďarské termály, včetně karavanistů v županech a žabkách, kteří se courali mezi kempem a lázeňskými bazény. A protože předpověď počasí vyšla, mohli jsme kromě koupání sedlat i na přelomu září a října kola, podnikat výlety po okolí a kochat se odstíny podzimu. 

Podobných okamžitých změn, které nás s obytňákem zavedly na nečekaně perfektní místa, jsme zažili mnoho: ve Švédsku za polárním kruhem nám kamarád Sváťa poradil, ať si zajedeme do sousedního Norska na Lofoty, protože „je to kousek a jsou vážně boží“. A byla z toho jedna z nejlepších etap naší osmiměsíční cesty po Evropě. Ve Španělsku, když se u Biskajského zálivu vyčasilo a my zahlédli od moře špičky pohoří Picos de Europa. Byly tak působivé, že jsme si řekli: „Tam musíme jet!“. Pak se nám tyhle hory vůbec nechtělo opustit…

Kouzlo karavaningu totiž mimo jiné spočívá v tom, že jste pány svého osudu. Kde se vám libí, můžete zůstat. Když vás něco „cvrnkne“ přes nos, je snadné zahnout, změnit směr a vyrazit za novým cílem, o kterém jste před pár hodinami neměli ani tušení. Nebo když se v jednom horském údolí strhne nevlídno, můžete za pár hodin přejet někam, kde je pořád azuro. A díky moderním aplikacím to zvládnete i jako meteorolog-amatér. I když je samozřejmě lepší mít telefon na Alenu Zárybnickou, která tímto stylem s obytným autem cestuje už roky a napsala o tom dvě knížky Alpami na kole I a II.

Dodávkou s dětmi

S „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, kterým cestujeme dodnes. Jedná se obytnou vestavbou do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní, uvnitř mohou cestovat čtyři lidé. Proti sériovému provedení jsme přidali na střechu solární panel a k němu měnič napětí se zdvojenou nástavbovou baterii. Po narození 2 potomka jsme “přistavěli patro”, tedy nechali na dodávku osadit zvedací střechu se spaním.

Vozidlo je servisováno v Karavan Centru Morava