Rozhovor s náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálmajorem Radkem Hasalou

Jaké byly vaše začátky v Armádě České republiky? 

Studoval jsem Střední průmyslovou školu automobilní dopravy v Bruntále, protože mě od malička lákala technika a vše kolem ní. Chvíli před maturitou se na škole objevili vojenští náboráři a prezentovali nám studium na Vojenské akademii jako možnost se velice blízko seznámit s technikou a mě to zaujalo, aniž bych nějak uvažoval o své vojenské kariéře. Když jsem studoval, tak byl můj vysněný post ve vojenském výzkumném ústavu, právě proto, abych byl té technice blízko. Tam jsem se samozřejmě nikdy nedostal, protože moje první pozice po škole byl velitel čety a už jsem šel tímto směrem.

Vaše vojenská služba je spojena hodně s cestováním, kde se vlastně cítíte doma?

V Olomouci, tam mám své kořeny. Přesto, že jsem skutečně cestoval hodně daleko, Afganistán, Afrika, Brusel apod., tak jsem se do Olomouce vždy vracel jako domů a vracím stále. Až nyní, když už dcery studují v Brně, tak s manželkou uvažujeme, že bychom na chvíli zakotvili v Praze.

Říkal jste, že jste vojenskou kariéru neplánoval, necháváte se teda vést tím, co zrovna přijde?

Nechávám se vést, nepřemýšlím dopředu nad dalšími kroky. Pouze s jednou výjimkou, když jsme končili v Bruselu, tak mě lákalo jít do Vyškova, jednak by mě to uspokojilo pracovně a potom jsem si přál být zase chvíli na Moravě. Takže mě jmenování velitelem Vojenské akademie ve Vyškově potěšilo.

Dříve se často o vyšších hodnostech na vojně říkalo, že jsou arogantní a přehnaně přísní, vy působíte mile a usměvavě, dá se pozice generála vůbec skloubit s těmito pozitivními vlastnostmi?

Mám jiný vzor, podívejte se na pana prezidenta, znám ho jako velitele, jako nadřízeného, který nikdy nepotřeboval bouchat do stolu. Vždy jednal s lidmi solidně a byl slušný a jeho vojenská kariéra vystoupala až na vrchol. Myslím si, že většina velitelů a generálů jednají s podřízenými slušně bez nutnosti si něco vynucovat silou. Měl jsem opravdu to štěstí, že jsem mohl říct, že můj nadřízený je můj vzor. Přišlo mi zcela normální jednat tak, jako jednali oni. A vždy jsem se řídil heslem: Nechovej se k lidem tak, jak bys nechtěl, aby se chovali oni k tobě.

Byl jste loni v Africe, byla to pro vás těžká mise?

Když jsem dostal informaci, že jsem byl vybrán na post velitele výcvikové mise Evropské unie v západoafrickém státě Mali, byla to pro mě pocta. Nicméně jsem nevěděl, jak tuto zprávu přijme rodina, manželka mi tehdy řekla, že si myslela, že už ji ničím nemůžu překvapit.

Byla to však velice náročná mise, a to hlavně z toho důvodu, že se tam dramaticky změnila situace. Když jsem se na tu pozici začal připravovat, tak tam byla situace úplně jiná. Rapidně se změnil politický vývoj v Mali a vzájemné vztahy s Evropskou unií a Ruskem. Nejzásadnější úkol pro mě, jako velitele, bylo udržet misi do doby, než bude rozhodnuto, co bude dál. Víc jsem tam byl diplomat než velitel. A byl pro mě obrovský úspěch, že se mi podařilo všechny problémy ustát.

Jste od dubna letošního roku Náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, co se u vás v životě změnilo?

Něco se změnilo a něco se opět vrátilo. Vrátilo se to, že nyní opět pracuji s panem prezidentem Petrem Pavlem, pracoval jsem pro něj jako vojenský asistent, když byl náčelníkem generálního štábu, a vedl jsem kancelář vojenského výboru NATO v době, kdy ji předsedal. Tato nová pozice je trochu jiná než pozice, které jsem v armádě zastával. Je více zaměřena na přípravu podkladů, na koordinaci protokolárních akcí, na odborné řízení hradní stráže.

Dají se očekávat nějaké změny ve fungování Vojenské kanceláře?

Vojenská kancelář je stabilizovaná, početní stav je osm lidí a všichni ví, co mají dělat, jsou to zkušení profesionálové.  Se změnou prezidenta se jen mírně změnily činnosti právě pro potřeby nového prezidenta.

Co hradní stráž, dost se spekulovalo, zda není zbytečně naddimenzovaná.

Je to právě naopak. Naplněnost je něco málo přes 80 %. V tomto početním stavu je problém zajistit vojenský výcvik, který hradní stráž potřebuje také. Jejich náplní práce není jen čestná stráž, ale také strážní služba v areálu Pražského hradu a na zámku v Lánech. Zabezpečují také protokolární akce. Součástí je také moto jednotka, která zabezpečuje nejen ochranu pana prezidenta, ale také doprovod mezinárodních návštěv. Škála činností je skutečně vysoká.

Pro hradní stráž je důležitý i zdravotní výcvik, protože se v obou areálech setkávají i s kritickými situacemi, které vyžadují první pomoc návštěvníkům.