Motorkářka, která boří mýty a stereotypy, že žena nepatří za řídítka silných motorek

Motosalon už klepe na dveře, účastníte se ho pravidelně?

Jezdím pravidelně. Jsem v motorkách už hrozně moc dlouho. Přiznám se, že moje první výstava byla už před mnoha lety, ani nechci říct, kolik už je to roků, protože pak bych prozradila svůj věk, který už stejně všichni ví, ale opravdu moje první výstava byla třeba, když mi bylo nějakých 16 roků.  Od té doby jezdím pravidelně každý rok a teď mám i to štěstí, že jsem nejen účastníkem výstavy jako návštěvník, ale i jako závodník. V předchozích letech jsem participovala s vystavovateli.

Říkáte, že jste v motorkách hodně dlouho, prozraďte nám trochu více.

Je to hodně dlouhá historie, protože na motorkách jezdím už 25 let. Dostala jsem se k tomu přes spolek hasičů, kteří vlastně všichni jezdili na motorkách. Já jsem se v tom hrozně shlídla a chtěla jsem jezdit taky. Tehdy mi poprvé půjčili Jawu 350, ze které jsem ani nedosáhla na zem, ale vyzkoušela jsem si to. Poslali mě do slepé ulice, řekli mi, co mám dělat, a můj úkol byl na konci se otočit a vrátit se zpátky. A vlastně ještě ten samý den jsem začala i řadit, z čehož všichni byli unešení, že mi to v nějakých 12 letech takhle jde a pamatuju si, že tehdy mi vlastně šéf hasičů řekl, že mám na to talent, a to mi tak nějak jako utkvělo v hlavě.

Tak tedy to jste usedla na silnou mašinu opravdu brzo. Co následovalo?

Jako typický Beran jsem si pak zatím šla. Jsem původně z Brna, tak jsem měla blízko i k brněnskému okruhu a chodila jsem se koukat na to, jak ty lidi jezdí závody a pak najednou jsem se objevila na závodech sama, to už mi bylo v podstatě přes 20 let a od té doby závodím. Zaměřila jsem se na Road racing, závodím na přírodních okruzích, a to mi vlastně zůstalo dodneška.

Jste závodník profesionál?

Mám samozřejmě závodní licenci, dá se říct, že jezdím na profesionální úrovni, ale nejsem za to placená. Peníze si na vše sháním sama.

Jaké je tedy Vaše povolání, čím se živíte?

Jsem už dlouhá léta OSVČ. Pracuju ještě pro televizi, TV sport a mám motoškolu. Dá se říct, že mám hodně dalších aktivit, které mě živí a ty závody jsou taková ta třešnička na dortu.

Vy sama jste instruktor?

Přesně tak, já funguju jako instruktor, dokonce právě v Brně jsem i loni byla poprvé na motoškole pro ženy na brněnském okruhu, ale jinak mám svoji vlastní motoškolu, kde vedu individuální kurzy a osobně jsem se zaměřila hlavně na holky a na začátečníky.

Když se řekne motorka, se Vám na první dobrou vybaví.

Hned dvě kola. Svoboda.

Svoboda…, takže čistíte hlavu?

Určitě, motorka je skvělý ventil, když člověk ví, co dělá. Kladu na to důraz i v motoškole. Chci, aby lidi neměli strach, protože často se mi stává, že vidím, že holky nebo obecně motorkáři pokaždé, když sedají na motorku, tak to mají trošku jako boj o život. Chci, aby to měli jako zábavu a na to se musí dobře připravit, protože v dnešním provozu jezdit na motorce je hodně náročné, ale když to všechno člověk zvládá, tak je to neuvěřitelný ventil.

Jaký jste civilní řidič?

Už to není jako dříve. To snad nemůžu ani říct veřejně, ale dřív jsem jezdila jako drak, i teď mám občas takové chvilky, kdy potřebuju jet, co to dá.  Závodník totiž degeneruje, jakmile začne jezdit s lidmi, kteří jezdí pomalu a já je učím ještě i jezdit opatrně, takže si to snažím takto trošku vykompenzovat na okruzích, když trénuji. S Dafit Filla Racing Agency konečně do sebe dostávám trošku rychlost. Jen občas v provozu se svezu rychle, ale od určité doby už jsem takový ten řidič, co jezdí pořád dodávkou, takže nasadím tempo na dálnici 120 a jedu na spotřebu. Už takové to lítání jako bez mozek už mám dávno za sebou, to už vzala voda.

Máte všechny body?

Teď ano, alespoň si to myslím. Naposled mi vzali asi dva, ale to už bude přes dva roky, takže si myslím, že už je mám zpátky, takže plný počet.