Pepa „Sršeň“ Šiler: Ježdění na motorce je o hlavě

Jaká byla vaše cesta k motorkám?

Nebylo to úplně brzy, závodně jsem jezdil na lyžích a dělal vrcholově atletiku, běhal jsem 100 a 200 m, byl jsem v juniorské reprezentaci, ale v devatenácti přišlo zranění třísel, tak jsem na chvíli přešel ještě k vrhačům, protože jsem byl docela všestranný. No a pak přišla vojna a všechno to skončilo, postupně pak přišly motorky. Do té doby to samozřejmě bylo ježdění na Jawách po polích, klasická klučičí aktivita. Ale pořádně jsem se tomu začal věnovat fakt až kolem těch 26. Sportu obecně se ale věnuju do dnes. Dělal jsem i gymnastiku… všechno jen individuální sporty, nevím, po kom to mám, ale jsem bohužel velký individualista. Jsem děsný pařez. Zkoušeli mě přihlásit na hokej, ale vyhodili mě po týdnu, protože jsem nechtěl nahrávat.

Byl jste i motocyklový kaskadér, jak jste se k tomu dostal?

Tak to je hodně velká historie, dostala se mi do ruky tenkrát videokazeta z Anglie, kde jezdil mladý kluk po předním i po zadním kole a mě nenapadlo nic jiného než to v té době začít zkoušet. A kde jinde než na letišti a ty tréninky byly opravdu hodně spartanské. To už mi ale bylo snad 27 let, docela pozdě na toto odvětví.

Jaká jsou vaše zranění? Asi jich nebude málo…

Vlastně žádné úrazy nepřišly, paradoxně největší úraz jsem měl asi před dvaceti lety, kdy jsme jeli s mým kamarádem na nějaké vystoupení a předjížděl jsem starou škodovku, a když jsem byl vedle ní, tak ji upadlo kolo, takže do mě vrazila a mě pak čelně srazilo auto, přiletěl vrtulník a sešroubovaná noha, ale při té kaskadéřině jsem spadl poprvé až s Pavlem Hanzlíkem na vystoupení v Maďarsku, kdy jsem asi ve 170 km/h zabrzdil a udělal jsem salto i s motorkou, ale do té doby jsem nespadl.

Jak jste se dostal k moderování Autosalonu?

Úplně náhodou, je to něco přes 10 let, kdy mě oslovil Pepa Vrtal z Autosalonu, že by tam chtěl také motorky. Takže od té doby je v některých dílech čas pro motorkáře. Ale ta moje sportovní průprava mi k tomu taky dost pomohla, jsem totiž schopný jezdit na všem. Nejsem v ničem nejlepší, ale prošel jsem si vším, závody na okruhu, kaskadéřina, enduro, adventure. A hlavně umím popsat, co ta motorka pode mnou dělá. Takže možná i ta výřečnost, co v sobě mám, a to že chápu, co ta motorka umí a dokážu to předat hodně jednoduše dále, byl také jeden z důvodů, proč Autosalon

Co vás na moderování baví?

Asi to samotné natáčení, nedělám testy motorek, ale natáčím reportáže o motorkách, představujeme nejnovější novinky ze světa motorek, takže nejen motorky, ale také osobnosti, doplňky, oblečení. Vše se neuvěřitelně vyvíjí.

A pak přišla motoškola, v čem je jiná než ostatní?

Ve chvíli, kdy mě přestalo bavit dělat „opičku“ lidem, tak mě oslovil kamarád, který dělal motoškoly v Brně, ať mu jdu dělat instruktora na okruh, a tak jsem to zkusil. Po třech letech v brněnské motoškole přišel zase jiný kamarád s tím, ať si udělám svoji mototoškolu, v reálném provozu, což mě do té doby nenapadlo vůbec. A takhle to v životě mám, všechno přichází v té pravé době. Vytvořil jsem si nějakou svou koncepci a teď už provozuju vlastní motoškoly skoro sedmnáct let. Mám kurzy obsazené rok dopředu. Moje zkušenosti jak ze závodů, tak z kaskadéřiny jsou samozřejmě tím, na čem stavím, navíc to lidem umím vysvětlit a poradit. Mám tým instruktorů, na který je 100% spoleh, do toho se mi povedlo koupit pozemky a postavil jsem adventure trať. Mám velké štěstí, že se tím životem pořád bavím. A i když mám instruktory, tak jsem přítomný v každém kurzu a o lidi se starám rád. Navíc vidím chyby, které lidi dělají a byť to zní jako klišé, tak jim opravdu pomáháme. Za tu dobu, co motoškolu dělám, se ze mě sice stal několikrát blázen, ale hlavně je ze mě „psycholog“, protože ježdění na motorce je prostě o hlavě.

Jsou lepší studenti muži nebo ženy?

Muži, mám pocit, že ženy chtějí všechno rychle a hned, je to s nimi trochu těžší než s chlapama, ale to je můj subjektivní názor.

Máte i jiné koníčky než motorky?

Udržuju se ve formě, i když se na padesát cítím skvěle, tak k té motorce to potřebuju. A protože jsem ve sportovním prostředí vyrostl, tak je mi to blízké. Baví mě aktivní život, ale s nějakým rozumem, na gauči mě nikdo nenajde. Nicméně nemám moc rád zimu, jak jsem celé mládí strávil na lyžích, tak mám raději teplo, ale zalyžovat si samozřejmě zajdu rád.

Kdy přišlo vaše první tetování?

Před vojnou, kamarád mě jednou vzal do Holandska a tam mi vytetovali první okřídlenou lebku. Máma mě chtěla zabít, ale pak se to rozjelo. Ale jsem už vážně starej, když jsem začal s tetováním já, tak to veřejnost přijímala spíše negativně, ale teď už je to vlastně obráceně, teď je to hodně moderní. Jsem sice hodně potetovaný, ale všechno, co mám na sobě, má smysl, to je pro mě důležité. Ale už s tím končím, chybí mi jen už jedno, protože musí být rovnováha, tak na jedné ruce mám rohatýho, tudíž na druhou musí přijít Pán Bůh.

Máte nějaké plány do budoucna?

Neplánuju, žiju ze dne na den a ani se moc nezabývám minulostí. Dnes se ta doba tak hodně zrychlila, že se život snažím užít úplně maximálně. Můj děda, který zemřel, když mu bylo 96 let, mi vždy říkal: Užívej si, dokud to jde. A měl pravdu. Dělám vše pro to, abych byl nezávislý, abych se postaral sám o sebe. Mám opravdu maximální svobodu. Chci si život užít.

Jak byste pozval návštěvníky na Motosalon?

Přijďte a užijte si výstavu, spoustu skvělých mašin, krásných ženských, parádní doprovodný program, tipy na motovýlety a mnoho dalšího, to nemůže nechat motorkáře ani nemotorkáře chladnými.