Myslivci vypadají tvrdě, ale srdce mají na pravém místě

Co vše jste v rámci 100 let výročí připravili?

Nechci mluvit jen za sebe, máme po republice 80 mysliveckých spolků a každý ten spolek připravuje nějakou akci, buď přehlídku trofejí nebo jiné kynologické a myslivecké aktivity pro veřejnost. My myslivci jsme pověstní tím, že děláme spoustu akcí. Snažíme se o osvětu. Tak doufám, že se na nás lidé dívají pozitivně. Začali jsme slavit tady v Brně na Národní výstavě myslivosti a pojali jsme oslavy velkolepě, máme expozici 600 m², 120 historických legendárních trofejí. Expozice takového rozsahu s tolika legendárními trofejemi od významných lidí s příběhem se už nikdy opakovat nebude. Proto jsme i rádi, že přišlo hodně návštěvníků. Slyšeli jsme jen dobré ohlasy. Líbilo se jim modernější, čistější pojetí a samozřejmě unikátní trofeje.

Obrovský ohlas měla i soutěž ve vábení…

Ano, součástí oslav a výstavy bylo i Mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Zúčastnilo se ho 12 zemí a všichni byli velice potěšeni a považují ho za jeden z nejlepších ročníků. Česká republika vyhrála v soutěži družstev i v jednotlivcích, své loňské vítězství obhájil Honza Brtník. Při slavnostním vyhlášení došlo i na slzy. Když vidíme spokojené soutěžící i diváky, tak víme, že všechno to úsilí za to stálo.

Sobotní podvečer jste také oceňovali, koho a proč?

V rámci výstavy a oslav jsme uspořádali galavečer, kde jsme ocenili významné osobnosti z oblasti vědy, výzkumu, publicistiky, umění, tradice i kultury. Ocenili jsme i pět osobností in memoriam, to bylo velmi dojemné. My myslivci vypadáme tvrdě, ale máme srdce na pravém místě. A jako třešinku na dortu jsme si nechali Myslivecký ples, který se líbil nejen myslivcům, ale i těm ostatním. Zpívalo se a tančilo, bylo to krásné zakončení náročného sobotního dne.

Začali jsme v Brně a rozhodně touto výstavou nekončíme. V oslavách pokračujeme dále, v Lysé nad Labem se na konci května zúčastníme výstavy NATURA VIVA, kde se budeme prezentovat s projektem „100 let s chutí myslivosti, aneb to nejlepší z naší přírody“, bude to o dobrém jídle a pití, o přátelském setkání s kolegy myslivci.

Věnujete se i osvětě a podporujete české firmy…

Podporujeme výrobce českých kvalitních potravin, kteří jdou cestou ekologického zemědělství, bez pesticidů a chemikálií. My myslivci pečujeme o zvěř a krajinu. Není nám lhostejné životní prostředí, ba naopak. Chceme, aby si lidé vážili naší přírody a brali si z ní to nejlepší, co jim dává a také nám ji pomohli chránit.

Rádi bychom k myslivosti přilákali i více mladých lidí, dnes to však není jednoduché, protože jsou zahlceni přemírou adrenalinových a různých zájmových činností. Budeme rádi, když se nám do přírody budou vracet, ale tím správným směrem. Máme před sebou výzvu.

Malé děti máme dobře podchycené v mysliveckých kroužcích. I tady na výstavě si děti mohou projít naučnou stezkou – vylezou si na posed, prolezou si norou, poznávají zvěř a jejich stopy, sokolnickou výstroj. Moc se jim to líbí. Unešené jsou nejen děti, ale i rodiče. Naučná stezka spolu s další vzdělávací částí expozice putuje na další místo v Brně. Od poloviny května do konce prosince bude k vidění pro návštěvníky na hradě Špilberk.

Máte zajímavý a pestrý program na pódiu, v podstatě celodenní, jak jste ho připravovali?

Program jsme skládali ve spolupráci se zájmovými kluby. V Brně se představuje klub sokolníků, trubačů, vábičů zvěře, autorů, fotografů přírody, lovecké lukostřelby, klub přátel myslivosti a klub dámy české myslivosti. Na pódiu se tedy prostřídalo vše, co k myslivosti patří.

Zaujala mě lovecká lukostřelba, je povoleno střílet v lese lukem?

Není, zatím to legislativa nepovoluje, ale klub lovecké lukostřelby se snaží o návrat k tradičnímu lovu. Možná právě lukostřelba zaujme mladé lidi.

Zvedá se počet myslivkyň, kde vidíte ten důvod? Myslivkyně je krásné slovo…

A vidíte, máme mezi sebou spoustu žen, které nechtějí být myslivkyně, chtějí být žena-myslivec. Mně osobně je to jedno, pro mě je důležité, abych byla duší myslivec a dělala to, co je správné. Ale ano, stoupá počet myslivkyň, a to hlavně přes lovecká plemena psů, kteří je k myslivosti dovedou. Pak taky přes děti, které příroda zajímá. Když už se bavíme o dětech, Jednota organizujeme velkou celorepublikovou soutěž Zlatá srnčí trofej, což je vrcholná myslivecká soutěž pro děti, které mají zájem o myslivost, přírodu a její ochranu. Tato unikátní soutěž oslavila před dvěma lety 50 let trvání.

Jak jste se dostala k myslivosti vy sama?

V mém případě to nebyl ani pejsek ani dítě, ale partner, který byl myslivec. Byli jsme v lese a já nikdy předtím v přírodě neviděla na pár metrů jelena, když jsem jej zahlédla, tak jsem se do myslivosti zamilovala. Partner mě začal do všeho, co k myslivosti patří zasvěcovat, byli jsme často v lese a já tomu propadla. Navíc jsem zjistila, že i můj praprastrýc byl vášnivý myslivec, takže mi asi něco zůstalo v genech. Partner sice nezůstal, ale myslivost ano.

V kterých lesích je vám hezky?

Mám samozřejmě ráda svůj rodný kraj Šumpersko. Pak mám vazbu na Jizerské hory, kde mám nádherné vzpomínky na jelení říji spojenou s loveckými zážitky. A samozřejmě Karlovarsko, tady jsem se do myslivosti zamilovala. V přírodě si hodně odpočinu, už jako dítě jsem ráda chodila na houby. Nepotřebuji lovit, ráda zvěř pozoruji. Uklidňuje mě.

Bylo pro vás těžké udělat myslivecké zkoušky?

Bylo, není to vůbec jednoduché. Musíte znát spoustu oblastí z legislativy, tradic, kynologie, zoologie… je to těžké, ale je to důležité. Další částí je získání zbrojního průkazu, což je také složité, ale jsem ráda, že jsem si tím prošla. Zkoušky jsem skládala v roce 2004, takže myslivkyní budu za chvíli 20 let. Navíc se mi teď myslivost promítla i do profese, což si myslím, že je ideální. Důležité je, aby vás práce bavila a u mě tomu tak je.

Na co se tedy můžeme ještě letos v podání Českomoravské myslivecké jednoty těšit?