Myslivec Marian Vojtko, když střílí, zavírá oči...

„K myslivosti mám teď vroucný vztah, protože mám spoustu kamarádů. I na tuto akci (veletrh SILVA REGINA) mne doporučil můj kamarád Aleš Háma, který je zarytý nimrod. Samozřejmě mám tátu myslivce, který mě prostě jako malého kluka bral do lesa, ale mně to tam bylo dlouhý. Bál jsem se pavouků a brouků a nevím čeho ještě a bylo mi líto všech těch zvířat, co oni postříleli. Vždycky jsem plakal a říkal si, že to nikdy nebude pro mě, no, ale posléze jsem si udělal zbrojní průkaz. Další můj výborný kamarád Jirka Štika, to je manžel kolegyně Míši Gemrotové, si pronajal nebo zakoupil lesy v České Lípě a říkal mi, že když mám ten zbroják, že ze mne udělá myslivce a budu s nimi chodit na divočáky a na jeleny. Slovo, dalo slovo, ale já jsem si přesto říkal, že nikdy v životě nic nezastřelím, že jako budu pomáhat, ale nikdy nepůjdu střílet. No, tak se mi začali smát, že musím, že jinak nebudu chlap. Tak jsem poprvé střelil jelena, a to ale až na druhý pokus, protože první ránu jsem netrefil, to byla do stromu a druhá pak byla se štěstím, protože jsem zavřel oči, střelil a ono to vyšlo, takže musím říct, že od té doby jsem myslivec,“ popsal své začátky Marian Vojtko. Dnes už má na svém kontě nějaké to prasátko, nějakého srnce, a docela tomu propadl. 

Zvěř prý nezpracovává, například střelené prase dal otci a ten se o vše postaral. „Já tomu fakt jako neholduju, já se jenom koukám, vlastně radši nekoukám, když to rozebírají,“ přiznal muzikálový zpěvák, kterého baví chodit po lese, čekat, sledovat zvěř, ale když dojde na samotné střílení, tak zavře oči a vystřelí naslepo…