Hana a Karel Abrahamovi si zopakovali svatební den včetně polibku

Jak jste se vůbec poznali?

Karel: Hanku jsem si našel v katalogu zimních bund svého sponzora. Byla tam sympatická modelka, zjistil jsem si jméno a našel jsem si ji tenkrát na Facebooku, napsal jsem ji, no a ona samozřejmě neodolala.

A jak jste ji požádal o ruku?

Karel: Tradičním způsobem, samozřejmě. Ale nebylo to prvoplánově, vlastně jsem ještě pár dní předtím nevěděl, že to tak dopade. Na dovolené jsem byl s Julinkou koupit náušničky a prodavač mě lehce nutil koupit ještě něco dalšího, ukázal jsem mu prstýnek, který se mi líbil, jestli mi ho zvládnou vyrobit, souhlasil a řekl šílenou sumu, tak jsem kontroval cenou v opačném gardu a říkal jsem si, že pokud bude souhlasit, tak ho vezmu. Moc jsem tomu nevěřil, ale on souhlasil. Navíc to bylo ideální načasování, protože jsme měli pár dní na to výročí, tak bych si nemusel pamatovat další datum. Takže je sice pravda, že jsem ještě týden předtím vůbec nevěděl, že to tak dopadne, ale ty indicie nešly přehlédnout. A jsem za to moc rád. Navíc po osmi letech a dvou malých dětech to byl logický krok.

Máte zajímavé prstýnky, koho to napadlo?

Hana: Shodli jsem se na návrhu oba, máme rádi věci trošku výstřednější, než je zvykem a celkem si v tom rozumíme. Pro ženu je to nádherný šperk, pro muže více netradičnější.

Karel: Líbí se mi hodně, navíc nám je navrhoval můj týmový kolega Tito Rabat, se kterým jsem závodil celou svou kariéru a známe se velmi dobře. A protože mají ve Španělsku velkou síť klenotnictví, tak na něho padla naše první volba.

Měla jste překrásné šaty, kdo je navrhoval?

Hana: O šatech jsem měla celkem jasnou představu už dlouho, asi jako každá žena. Chtěla jsem vždy hodně jednoduché šaty, protože jsem tmavý a výrazný typ. A k zimní svatbě se sněhurkovské šaty přímo nabízí. Navrhoval mi je Miroslav Knot, to byla jasná volba, známe se spoustu let a hodně mu věřím. Byla jsem nadšená, byly pohádkové a úžasné, přesně takové, jaké jsem si je vysnila a jsem ráda, že si je dnes můžu zase obléknout.

Užili jste si svou svatbu?

Karel: Tak napůl, všeobecně nemám úplně rád teatrálnosti, ale užili jsme si to, sice jinak než ostatní, ale bylo to skvělé. 

Dnes si trošku zopakujete svůj svatební den, půjdete společně na módní přehlídce ve svých svatebních šatech, těšíte se?

Karel: Že bych se těšil, to bych asi neřekl, ale nebojím se, už jsem párkrát šel. Ale jsem zvyklý na jiný způsob prezentace. Však půjdu jen tam a zpátky, ne?

Hana: Bude to krásné.

Jaký vztah k módě máte, Karle?

Můj vztah k módě není úplně téma, sice se mi líbí hezké věci, ale pro mě je důležité, aby to bylo pohodlné, takže to moc neřeším. Nemyslím si, že chodím v teplákách, to ne, ale abych řešil, jaký doplněk si k něčemu vezmu apod., tak to opravdu ne. Většinou doplňky, které mám na sobě, tak mám na sobě pořád a nesundávám je, protože jakmile je sundám, tak je pak zase zapomínám. A co se týká bot, tak si vždy koupím boty, které jsou úplně univerzální, do restaurace, do kostela, na zahradu i na motokros, v létě, v zimě, prostě jedny boty. Málokdy si vezmu jiné boty. Až je vychodím, tak si koupím jiné. Dnes si samozřejmě na molo vezmu jiné.

Pomáhá vám Hanka?

No, je to hodně slabý, mělo by to být o dost lepší.

Hani, a co vy a boty?

Zrovna bot mám doma hodně, protože je mám ráda. Ale co máme děti, tak už to tak aktivní sbírka není. Přece jen využívám tenisky a pohodlnou obuv. Už mám méně společenských akcí, na které bych botičky užila.

A jak se změnilo oblečení, co se narodily děti?

Hana: Přiznám se, že moc ne, mám takový svůj vkus už hodně let. Jediná větší změna byla v době těhotenství. Ale tepláky a pohodlné oblečení doma to teď nosím, je to k dětem praktické. Nicméně kdykoliv jdu ven, tak se hezky obléknu. V mém případě je to taky o pohodlí, ale i o eleganci, takže vždy nějaký elegantní vršek, ať už je to košile, bunda nebo kabát a k tomu hezké kalhoty.

Jak se vám líbí, když vás na přehlídku obléknou do krásných šatů?

Hana: Líbí se mi to hodně, cítím se jako princezna. Každého návrháře si užívám zvlášť a moc se na jejich spolupráci těším, vždy je to originální a nové. A v posledních letech jsem za to více ráda, protože už to není tak často. Moc se mi líbí být krásná aspoň na molu.

Zvykla jste si na své nové příjmení?

Hana: Dost dobrá otázka, je to pro mě hodně těžká disciplína. I dnes jsem několikrát zopakovala své původní příjmení. Je to o zvyku, snad mě to doběhne a přijmu si své nové příjmení za vlastní, ale zatím s tím bojuju.

Trošku problém máme s tím, že ještě nemám změněné jméno na dokladech. Trvalo dlouho, než byl vystavený oddací list, pak jsme byli pryč, navíc je to v Praze, kam teď tolik nejezdíme. Takže vlastně tak trošku porušuju zákon.

Změnil se váš styl života, když se narodily děti?

Karel: Vůbec ne, svůj životní styl mám stejný jako jsem měl předtím, jediný rozdíl je v tom, že dřív, když jsem se nemusel vracet, tak jsem se nevrátil, teď se vždy vracím domů za rodinou a chci jet domů.

Máte nějaké životní motto?

Hana: Ne, nejsme ani jeden úplní snílci, jsme takoví pragmatičtější, takže se řídíme asi tím, že každý den je takový, jaký je.