Pavel Bauer má 30 let zkušeností v oboru a je pořád nadšený, jak to dělá?

Před vstupem do světa vizážistiky se vyučil cukrářem, což mu poskytlo smysl pro detail a preciznost, které uplatňuje i ve své současné profesi. Jeho všestrannost zahrnuje také zkušenosti v oblasti gymnastiky, herectví a lektorské činnosti. Kromě líčení se věnuje i vzdělávání a pořádá kurzy pro začínající i pokročilé vizážisty. Jeho práce je často prezentována v módních časopisech, na módních přehlídkách, v televizních pořadech a reklamách. 

O čem byla přednáška ve Fashion Lounge na veletrhu Styl a Kabo?

Téma bylo Jak se líčí StarDance. Trošku jsem tím pootevřel dveře do backstage, protože tam se většinou lidé nedostanou, vidí už jen ten finální výstup, takže profesionálně upravené tanečnice a tanečníky. Ukázal jsem, jak to tam vypadá, kolik nás tam je, jak dlouho to vše trvá, co se tam vše děje. Jednoduše to, co divák nevidí. 

Jaké je vaše funkce tady na veletrhu? 

Dělám supervizi celému doprovodného programu, hlavně módním přehlídkám a na galavečeru. Tam už je také potřeba trochu větší kreativity. Jsem moc rád za tu příležitost být tady a úžasné bylo vidět modely studentů. Navíc pracovat s těmi mladými lidmi, to je neskutečná energie a pro nás i výzva, co se make-upu týká. 

Jak se vám líbí celá ta soutěž Young Styl Top Designer? 

Je skvělé, že se vrátila na veletrhy Styl a Kabo. Je to něco, co má smysl. Ta nová generace přesně toto potřebuje a Styl je jediný takový podnik v České republice, takže si to zaslouží nejen ti mladí, návštěvníci, ale hlavě ty veletrhy. Studenti se totiž nemají kde moc ukázat na veřejnosti. Akce typu Fashion Week pro ně ještě nejsou a tohle je ideální příležitost, proto jsem rád, že tady bylo tolik modelů. A navíc některé modely byly opravdu úžasné, ať už zpracováním nebo nápadem. Doufám, že se v tom bude tady v Brně pokračovat. 

Kromě toho, že jste vizážista, tak také učíte, povězte nám o tom něco. 

Učím na oděvní škole scénografii a výstavnictví, což je docela speciální obor, kde mají studenti trošku šití, vizážistiku, nauku o módě, produkci, fashion promotion, stylistiku a další zajímavé předměty. Pro mě je to neskutečný zážitek učit mladé lidi. Deset let jsem učil externě, teď jsem tam na zkrácený úvazek. A tím, jak jsem z praxe, tak mám nejenže trochu jiný přístup, ale hlavně jsem si docela jistý v kramflecích v tom, co jim předávám, ty zkušenosti jsou k nezaplacení. Takže neučím jako pedagog – teoretik, ale jinak a vidím, že se to studentům líbí a že jsou rádi, když je učí někdo, koho znají z televize. Často je vezmu na exkurzi na místa, kam by se normálně nepodívali. 

Kde jste s nimi například byl? 

Byli jsme třeba při natáčení seriálu Zlatá Labuť. Najednou všichni vidí, co je to za šrumec a že není úplně jednoduché připravit herce na scénu, je tam hodně proměnných, od světel, přes únavu herců apod. Máme výhodu polohy, v Praze je těchto možností hodně. 

Co vás na tom učení baví?

Když vidím, jak jsou ty děti kreativní, jak dokáží pracovat se scénou, výpravou, s kostýmem, jak pracují s kresbou… to všechno mi dodává obrovskou energii, oni si to možná neuvědomují, ale dávají mi toho tolik. Je to pro nás taková spolupráce win-win. Snažím se je učit jinak, zajímavě a do nich mám zase neutuchající náboj. A nejen v tom, jak pracují, ale rád poslouchám i jejich názory. Udržují mě pořád ve střehu, a i když jsem už v seniorním věku make-up artisty, tak se vedle nich cítím jako na začátku, s tou radostí a očekáváním. 

Děláte toho hodně, baví vás ještě i ta klasická práce vizážisty? 

Baví a moc, je pravda, že můj záběr je opravdu hodně široký. Je to lektorská činnost, workshopy, vizážistika, dělám nejen make-up, ale i vlasy, přednášky, ve školství už jsem taky hodně let. Rád si vychovávám nástupce, což taky není běžné, lidé se konkurence tak trochu bojí. Ale jsem už ve věku, kdy si to můžu dovolit, i to být ve škole jako lektor jiný, více kreativní, ne tak pedagogicky strojený. Jsem moc rád, že můžu někoho učit práci, kterou miluji. A zároveň ji i sám rád dělám, je to totiž opravdu pokaždé něco jiného. Jinak líčíte ženu na focení, jinak na molo, jinak do filmu, jinak na parket, rozdíl je v denním a večerním líčení. Když jsem se kdysi vyučil cukrařinu, tak jsem netušil, že se jednou budu věnovat něčemu zcela jinému, a přitom tak stejnému. Je to totiž stejně kreativní a voňavé a krásné a pořád mě to baví. 

Je pro vás líčení starší ženy výzvou? 

Nevím, jestli výzvou, protože to zní skoro hanlivě, ale já to miluju. Na tohle líčení totiž opravdu potřebujete zkušenosti, není to jen o tom, že na obličej něco namalujete, ale je potřeba upravit texturu pokožky, dostat ji do kondice, aby vypadala, že není nalíčená, a přitom je nalíčena hodně. Tohle je to pravé umění, které třeba ti začínající neumí. Na mladých modelkách to jde v podstatě samo, mají nádhernou mladou pleť, vypadají dobře téměř vždy, u těch ostatních je to umění, v tom dobrém slova smyslu. 

Jak relaxujete? 

Musím mít něco sladkého a pak třeba u televize, pustím si tam něco, na co nemusím ani koukat a vypnu. A občas vypínám i při řízení, ale bezpečně samozřejmě. Tam odpočívám taky, sám se sebou a svými myšlenkami. A největší relax je pro mě čas strávený s mou čtyřletou vnučkou. To pak můžu mít zase týden práci od rána do večera, když vím, že spolu strávíme nějaký čas. Je úžasná.  

Co byste popřál veletrhům Styl a Kabo? 

Popřál bych jim zájem vystavovatelů i návštěvníků, ale taky to, aby BVV mělo kolem sebe spoustu kreativních a schopných lidí, kteří ten veletrh umí postavit a zvednout a něčím obohatit. Vidíme to letos, znovu obnovená soutěž pro mladé návrháře nebo programové centrum Fashion Lounge. To všechno ke Stylu patří a je skvělé, že tady je. Takže bych chtěl popřát Stylu to, aby byl špičkovou akcí v módním odvětví nejen v České republice.