Monika Leová si s manželem splnila sen, postavili si vlastní obytné auto

Dokonce se na cestách i zasnoubili, a to až v daleké Austrálii, ale to ještě svůj „dům na kolečkách“ neměli. Cestovali nejdříve sami ve dvou, po čase přibyla dcera Mia a v září letošního roku se rodinka rozšířila o syna Lee Maxe, který už cestování v obytným vozem také okusil.

O tom, že jsou skvěle sehraná rodinka, svědčí i náš rozhovor, který byl naprostém souladu, na všem se shodli a vzájemně se doplňovali.

Kdy jste se vydali na první delší cestu, ještě než jste si postavili svůj obytný vůz?

To jsme ještě jezdili v kombíku, vždycky jsme složili sedačky a tak nějak jsme začínali. Kouzlo cestování jsme okusili takhle v autě, a když pak přišel covid, tak jsme si postavili dodávku, vlastně takový náš domeček na kolech, se kterým jsme začali podnikat, delší výlety, protože je to přeci jen pohodlnější.

Kdo byl při stavbě obytného vozu iniciativnější?

Asi tak půl napůl, každý měl svoji funkci, oba jsme se zapojovali tak, jak kdo mohl a co uměl.

Monika: Já jsem měla na starosti design, starám se o polštářky, a aby tam bylo naklizeno a Martin má na starost spíš takovou tu funkční stránku auta. Všechno opravuje, což já jako moc nevidím, takže říkávám, co furt na tom autě dělá… (smích). Je to starší auto, tak je pořád na něm co dělat.

Je to velký rozdíl, když jste se z kombíku přestěhovali do obytného vozu?

Kombík je auto, které můžete dát kamkoliv, ale když máte větší auto, tak už je to horší s parkováním, ale zase ten komfort je úplně jako někde jinde a hlavně teď s dětmi máme zázemí. Je tam teplo, je to veliké, můžete se tam normálně postavit. Když se cokoliv stane, můžete stát na parkovišti a máte všechno, na spoustu dnů, máte elektřinu, máte vodu, plyn, máte jídlo, máte prostě všechno.

Na co jste nejvíc pyšní v rámci vašeho cestování?

Obecně, že jsme šli společně za svým snem, že jsme vlastně celé to auto dali dohromady vlastníma rukama, tedy ještě za vydatné pomoci jedné firmy, ale účastnili jsme se asi úplně všeho, co tam bylo. Odškrtli jsme si to na našem životním seznamu. Vždycky jsme o tom mluvili, že jednou jsme chtěli mít auto, sbírali jsme nápady a měli jsme plný telefon inspirace. Naše auto máme rádi, je to takový člen rodiny.

Martin: Je to super, fakt to dělá radost každý den, když okolo něj jdu, tak ho pohladím, je to fakt jako kámoš na cesty, když na něj sednete a úplně cítíte dobrodružství, že se prostě bude něco dít. A ještě k tomu, na co jsme pyšní.

Monika: Já jsem pyšný na ten design, protože nebylo vůbec standardní v té době, kdy jsme to dělali. Dávali jsme dřevo dovnitř, funkční materiály, které jsou voděodolné, které nevržou. Dali jsme tam palubky, je to úplně jako nonsens, ale ukázalo se, že to byl dobrý nápad.

Kam se chystáte v nejbližší době?

Chtěli bychom ještě s malým Maxem, myslíme tak do měsíce, jet se ještě ohřát, trošku si prodloužit léto, takže možná do Chorvatska, ale uvidíme. Záleží na malém.

Řídíte oba?

Monika: Já teda málo, protože se starám o děti, jsem takový ten navigátor, co plánuje cestu, různě návštěvy památek a Martin je jenom řidič, ale ve velkých uvozovkách.

Martin: Důležité je říct, že když řídí Monika, tak jako vůbec se nebojím, vůbec jí nevadí, že to auto je větší a jako navigátor je také skvělá. Když někam jedeme, tak v reálném čase řeší, co se okolo děje, jaké tam jsou akce, takže my zastavujeme během cesty na pauzu, s něčím to spojíme, aby ten výlet byl jako co nejefektivnější.

Moniko, vy se opravdu se nebojíte za volantem tak velkého auta?

Paradoxně mně přijde, že právě z takhle velkého auta je větší rozhled, je mi to i příjemnější než normálně v nějakém menším autě, kdy člověk sotva vidí na vozovku, takže toho se nebojím, jako parkování s tím samozřejmě není úplně jednoduché, ale jako na tu jízdu mě to přijde mnohem pohodlnější.

Vy jste i skvělí influenceři, jste úžasný pár, který lidi opravdu baví. Jak se vám spolupracuje?

My si  vážíme každé spolupráce.

Martin: Je to pro mě splněný sen, já jsem vždycky chtěl pracovat se svou ženou. Hledali jsme nějaký byznys a vlastně ho máme. Realizujeme se na Instagramu tím, že se snažíme tvořit spolupráce kreativně a baví nás to. Mě to naplňuje, každý den se posouváme, takže jako je to super. Hlavně můžeme trávit čas spolu a vůbec si nelezeme na nervy. Je to pro nás splněný sen. No, obrovská vděčnost a obrovské poděkování lidem, že nás sledují.

Jak se připravujete, jde o rychlé nápady nebo je příprava zdlouhavá?

Někdy třeba i několikrát přetáčíme, protože nejsme spokojeni, máme už nějakou svou laťku a snažíme se ji stále překonávat. Někdy nám to dlouho vrtá hlavou, takže to trvá vymyslet, ale někdy ten nápad přijde snadněji. Byly situace a jsou situace, kdy zadavatel reklamy je spokojený, že je to super, ale my spokojení nejsme a máme pocit, že tomu ještě, něco chybí a fakt to dopinkneme tak, abychom s tím byli spokojeni. Takže příprava je někdy extrémně dlouhá, snažíme si ty peníze zasloužit. Zásadní je, že produktům vždy musíme věřit.

Takže nejde to do každé spolupráce?

Jasně, že ne, určitě, hodně si vybíráme, protože nechceme brát všechno. Musí nám to být prostě blízké.