Historické brýle nejsou nuda, ale inspirace

Jste nejen designéři, ale i sběratelé brýlí. Kde se vzalo vaše nadšení pro historické brýle?

OV: Před několika lety jsme založili designérské studio Optiqa, kde trochu řešíme i historii brýlí, máme spoustu historických modelů a nově také obchod s vintage brýlemi.

MP: Začal to Ondra, který nosí brýle už déle, a když byl ve studentských letech, chtěl něco originálního. Inspiroval ho Andy Warhol, ale nikde v optikách nic takového nebylo. Tak začal obrážet bazary, našel podobné brýle od Okuly a nechal si je zasklít. Protože se ukázalo, že spousta tvarů a kombinací barev na dnešním trhu chybí, začali jsme pátrat po historii a sbíráme i nikdy nenošené brýle. Zajímavé je, že byť se říká, že v brýlích bylo už všechno vymyšlené, na trhu toho spousta není. Naše sbírka historických brýlí tedy doplňuje nabídku v optikách. Zároveň je to zajímavý pelmel různých tvarů, který nám pomáhá v designování, protože často navrhujeme brýle s odkazem na minulost.

Co se z trhu už vytratilo?

OV: Samozřejmě celuloid, který je hořlavý a taky křehčí, působí na něj zub času. Výstava je proto zajímavá i tím, že je to takový archiv věcí, které tady nebudou věčně, ale nám se je podařilo zdigitalizovat. Některé zajímavé struktury celuloidu už se nezopakují, taky některé tvary byly experiment. Používaly se třeba kočičí brýle i v mužské módě.

MP: Výrobci brýlí se dnes drží trendů, které nabídku hrozně ovlivňují. Minulých pár let se nosily kulaté brýle, a tak v optice často najdete jen kulaté brýle. Chybí tam pestrost, ale někteří lidé chtějí třeba klasické lennonky ze 30. let a nemůžou je najít. My v designu nekopírujeme historii striktně, hrajeme si s tvarem, necháváme třeba víc hmoty a pracujeme se zajímavějšími barvami, což dřív nebylo možné.

Které modely z výstavy jsou podle vás nejzajímavější?

OV: Všechno to jsou originály od První republiky až do 90. let. Máme tu třeba brýle z přebalu knihy k mému doktorandskému projektu „Brejle a okuliare, Design brýlí v Československu 1918–1992“. Je na něm moderátorka Saskia Burešová a na obličeji má brýle v barvě trikolóry, které jsou jediné svého druhu na světě. Prototyp z 80. let, který šel do šuplíku, navrhl Jaroslav Trubač, který od roku 1965 až do osmdesátých let navrhoval v Okule v podstatě všechny obroučky. Jsou to velmi zajímavé brýle, kde je vyřešeno odvětrávání nosníku pomocí otvorů mezi čočkami. A rám se dá rozebrat zprostředka, kde utahovací šroub drží odnímatelný nosníček. Pan Trubač hodně experimentoval právě s nosníkem a řešil, jestli je dobře vytvarovaný pro konkrétního člověka. Chtěl třeba nosníky sundávací a v různých tvarech, do sériovosti se snažil vložit individualitu nositele. Model je zajímavý i motivem trikolóry, pro kterou jsou tam odfrézované plošky z výběrového, dovozového acetátu.

MP: U pana Trubače jsme byli na návštěvě a zjistili jsme, že to je velmi silná osobnost, má za sebou spoustu patentů a do brýlí v Československu neuvěřitelně zasáhl. Naši rodiče a prarodiče tehdy vnímali situaci tak, že na pultech nic nebylo. Ale když jsme začali pátrat v historii Okuly a vůbec brýlí v Československu, zjistili jsme, že se tady toho vyrábělo hrozně moc a fakt zajímavé kousky. Jenže spousta toho nešla na trh, ale vyvážela se na západ i na východ.

OV: Třeba Francie je brýlařská Mekka a je na svou historii oboru velmi hrdá. Naše výstava ukazuje, že taky máme tradici, na kterou bychom měli být hrdí. Podnik Okula navazuje na historii výroby brýlí sahající do roku 1895. Na výstavě jsou třeba úžasné brýle Okula Retina z 60. let, plážové opalovací brýle, které působí extrémně futuristicky. Je to úžasný doklad toho, že se i u nás objevila „space age“ estetika. Představte si, že tohle se nosilo u českých rybníků.

MP: Nadčasový model vychází z eskymáckých štěrbinových brýlí, jedněch z nejstarších, které kdy byly vymyšleny.

OV: Za mě by se brýle Okula Retina měly objevit v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Jsou vyrobené z polyamidu a měly by přetrvat věky. A ukazují na obrovskou šíři tvarů, které se u nás vyráběly.

Jak se historická inspirace odráží ve vaší tvorbě?

MP: Loni jsme navrhli brýle, které tady Okula přihlásila do soutěže TOP OPTA. Vycházejí z brýlí windsor, které se nosily ve 30. letech, a jde o jeden z tvarů, které dnes nikde jen tak nenajdete. Trochu jsme je upravil a zvětšili. Okule se návrh líbil a letos půjde do sériové výroby.

OV: Že jsme designérské studio Optiqa, je super na prototypování obrub. Dřív to tak fungovalo: v dílně vznikl fyzický vzorek, aby bylo vidět, jak to bude vypadat, než vzniknou miliony kusů. A je pro nás čest navrhovat právě pro Okulu Nýrsko. Přišli jsme k nim před 6 lety ve chvíli, když tam po 30 letech skončil nástupce pana Trubače, designér Michael Keyr, o kterém bychom na veletrhu OPTA chtěli udělat výstavu příští rok. V Okule nám tehdy nabídli, ať zkusíme něco navrhnout, a dnes nás prezentují jako své dvorní designéry. Jdeme po tradici a historii této značky a snažíme se extrahovat československý tvar, který by v kolekci zářil a uspěl v konkurenci.

MP: Budu se opakovat, ale mnoho lidí si myslí, že za komunistů všichni jenom kopírovali to, co bylo na Západě. Chceme ukázat, že to není pravda. Máme být na co hrdí. Lidé tady pracovali na věcech, které byly opravdu unikátní, třeba futuristické brýle z nylonu, které byly vyrobeny z jednoho kusu a vydržely několik set kusů ohnutí. I tento československý unikát je na naší výstavě.