Primátorku uchvátila brněnská tématika na přehlídce

Jaký máte pocit z dnešní módní přehlídky? Jak se vám to líbilo?

Velmi se mi líbily modely mladých návrhářů, tedy ještě studentů. Bylo tam mnoho věcí, které si dovedu představit, že bych nosila. V druhé části, kde už byly modely renomovaných návrhářů, byly úžasné všechny. Musím přiznat, že úplně nejvíce se mi líbil závěr, kde byla brněnská tématika v kolekci Ivety Řádkové. Kdyby se to lehce poupravilo, moc ráda bych měla něco takového ve svém šatníku.

Nápis BRNO na šatech vás potěšil, město je vůbec vaše srdeční záležitost, že?

Pro mě je to jediné místo, kde si dovedu představit, že žijí a že budu žít, vlastně jsem tady celý svůj život. Jen jsem půl roku strávila v Austrálii, když mě bylo 20 a musím říci, že když jsem se vrátila zpátky, tak se ze mě stala ještě větší patriotka. V tu chvíli jsem si uvědomila v plné šíři, že skutečně tady je můj domov a tady jsem nejšťastnější.

Je vidět, že máte mateřský vztah i k výstavišti. Chodívala jste do areálu i jako malá holka?

Samozřejmě, že jsem sem chodila, protože to byl velký zážitek, dalo se tu dostat hodně igelitek a propisek, což před revolucí bylo terno.  Chodila jsem sem s rodiči v mladším věku a jelikož jsem vyrůstala v Kohoutovicích, tak jsem později každý den projížděla trolejbusem podél výstaviště cestou na Gymnázium Vídeňská. Zkrátka už nějak patří k mému životu.

Co vy a móda, jak to spolu máte?

Snažím se, abych vždy působila dobře, takže mi záleží na tom, co mám na sobě. Na druhou
stranu nejsem asi úplně taková ta fiflena, která by to měla vždy domyšleno do posledního detailu. Jsem moc ráda, že mi v tomto občas pomůže stylistka, protože v mé funkci a zvlášť tím, že jsem žena, se to očekává. Ale móda není to hlavní v mém životě.

Jaké materiály ráda nosíte?

Dělají mi dobře zejména přírodní materiály. Nejoblíbenější je bavlna, ale tu mi samozřejmě někdy protokol neumožňuje, tak sáhnu k čemukoliv dalšímu, co je mi příjemné. Abych se v tom nepotila a aby se to nemačkalo.

Máte nějaké preferované barvy?

Určitě ano. Moje nejoblíbenější je ta, kterou mám právě na sobě, to je taková královská modř.
Ale poslední dobou jsem si oblíbila i zelenou, kterou jsem dříve vůbec nenosila. Před dvěma roky jí přišla na chuť a rozšiřuji šatník právě o zelené kousky.

Stalo se vám někdy, že jste nevěděla, co na sebe?

Stává se mi to velmi často, zejména když chci udržet předepsaný dresscode. Mám vždy strach z toho, abych nebyla buď nastrojená moc, anebo naopak málo. Často chodím na akce, takže jsem vidět, ale doufám, že do dnešního dne se mě nějaké velké faux pas vyhnulo.

Co si nejraději obléknete, když nemusíte vůbec nic dělat? V takové té chvíli volna, pokud vůbec existuje.

Existuje. Určitě něco co nejvíce pohodlného a podle počasí. Když je pěkně, vezmu si na chalupu, kde trávím nejvíce volného času, pohodlné šaty, protože mám šaty ráda. Když je větší zima, tak nosím kalhoty teplákového stylu a k tomu tričko.

Když jsme u té chalupy, máte vy vůbec čas na nějaké záliby?

Mám, bez toho by to nešlo. Vždycky jsem měla ráda aktivní život, takže se snažím trošku rekreačně sportovat, i když teď mám trošku zdravotní problémy, tak je to složitější. Ale takové ty klasiky jako jízda na kole, plavání a paddleboard v létě nebo v zimě sjezdové lyžování, to je  můj relax.  Jinak miluji divadlo, mám ráda jakoukoliv příležitosti, kdy můžu jít do divadla. V poslední době těch příležitostí ale moc není a často jdu do divadla spíše pracovně. V tu chvíli už si to neužívám tolik, jak kdybych byla běžný návštěvník.

Na veletrhu jste se sešla s první dámou Evou Pavlovou, s herečkou Chantal Poullain, jak vnímáte setkání dam více profesí?

Myslím si, že je to vždycky velmi přínosné, protože každá máme nějaké svoje zájmy, dojmy. A jsme schopny se bavit trošku jinak, než když se potkám pouze s političkami nebo s politiky.

Vzpomenete si, co jste si jako malá holka zkoušela za šaty před zrcadlem?

Přiznám se, že jsem nebyla úplně princeznovský typ, asi z toho důvodu, že jsme byly dvě sestry a já jsem byla ta starší. Takže jsem byla v rodině spíše za kluka, v tom smyslu, že jsem byla po ruce tatínkovi v těch těžších pracích, jako sekání dříví, nošení těžkých tašek atd.    Celou základní školu jsem preferovala sportovnější módu, více chlapeckou, kalhoty, trička, halenky. Až v období střední školy jsem začala nosit šaty a sukně a celkově se více oblékat žensky.

Dnes jste viděla přehlídky studentů oděvní tvorby, předávaly se také ceny mladým designérům obuvi. Co byste chtěla vzkázat mladým lidem, kteří se věnují tomuto řemeslu?

Chtěla bych jim vzkázat, aby to jejich nadšení vydrželo co možná nejdéle. Moc se mi líbí, jak jsou kreativní a v dnešní době, která je hodně technická a přináší nám úplně nové výzvy, jsou schopni se věnovat i něčemu, co má kořeny v minulosti. Je to ruční práce, kde je potřeba kreativita. Ať u toho zůstanou a ať jim to přináší radost.