Život se hýbe a my musíme taky, říká Chantal Poullain

Na brněnském výstavišti se potkala s první dámou české republiky Evou Pavlovou a po společenském večeru si ještě dlouho povídaly na zahradní party o všech možných tématech. Upřímný a milý smích Chantal nakazil všechny přítomné. Herečka moc dobře ví, že je to ten nejlepší lék, který existuje.

Vypadáte pořád mladě. Pamatujete si, co jste si na sebe oblékala, když jste stála před zrcadlem jako malá holka?

Moc si to nepamatuji, já jsem jako dítě byla víc kluk než holka, měla jsem ráda auta, takže jsem nosila spíš kalhoty.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že byste chtěla zpívat a být herečkou?

Já jsem to vůbec neměla v plánu, chtěla jsem dělat architekturu a chirurgii, tedy medicínu. V uměleckém světě mně přitahovala kamera a fotografie, a jeden můj přítel mi jako produkční v televizi domluvil spolupráci. Měla jsem se domluvit s režisérem, jestli bych mohla být třetí nebo čtvrtou asistentkou kameramana. Když jsem s ním měla schůzku, tak mi řekl, že jsem přesně ten typ člověka, kterého chce do role, do filmu.

Takže ne za kameru, ale před kameru...

Ano, řekla jsem si, že to zkusím, že při tom můžu diskutovat s kameramany, a tak to vše začalo. Šlo mi to a později jsem se rozhodla udělat si školu herectví. Ale vůbec jsem nemyslela, že budu herečka.

Od dětství máte ráda auta a vím, že se vám líbí retro vozy. Máte to tak i s módou?

Ten styl miluji. Je krásný a já mám ráda jednoduchost a eleganci, mám ráda barvy, hlavně pískovou a zelenou anebo námořnický styl. Nejsem člověk, který sleduje módu a nosí ji proto, že se to nosí. Já si musím ten kousek zamilovat. Musí mne chytit za srdíčko.

Chytilo vás něco za srdíčko na veletrhu?

Spoustu věcí se mi tu líbilo. Zvláště jedna francouzská firma z Marseilles, která měla krásně barevné kousky z lehkého hedvábí a pak ještě jedna firma z Prahy, která tu měla nádherné šály. Jeden stylový jsem si zamilovala a už ho mám s sebou.

Máte nějaké oblíbené materiály a střihy, které ráda nosíte?

Mám strašně ráda len a hedvábí, ale takové to lehčí, které je velmi příjemné na těle v létě. V zimě mám ráda střihy, který jsou jakoby ostřejší, hranatější v ramenou, takový hollywoodský styl. Mám návrhářku Danielu Flejšarovou, která mne zná jako svoje boty, takže oblečení od ní mám moc ráda.

Váš syn Vladimír chodí také pěkně oblečený…

Ano, on má vkus. A dokonce už když byl malý, tak někdy říkal, tohle nebudu nosit do školy. Obléká se podle sebe, podle toho, kam jde, aby to bylo elegantní, ale nebylo toho moc. Aby prostě neztratil sám sebe.

Máte nějaký recept na módu?

Módu musíte umět nosit. Můžete mít džíny, sako a tričko a bude to velmi elegantní a naopak, když to neumíte nosit, nepomůže vám ani značka Dior. A co je hlavní, když máte dobrou náladu, můžete vzít na sebe cokoliv.

A co poradíte na dobrou náladu? Protože z vás přímo září!

Dobrou náladu mě dávají lidé. Když hraji představení, tak vnímám jejich neuvěřitelnou energii. Stejně jako dnes, když s někým mluvím, tak se usmívám. Smích je strašně důležitý a taky spánek, to je lék na všechno.

Co vás teď naplňuje pracovně, na co se těšíte?

Teď mě čeká nový kalendář Proměny a práce na nových šansonech, protože na tom už musím makat. Bolek chce nová představení tady v Brně a v Praze. Mám dvě představení, kde hraji pravidelně. Potom začínám v divadle u Lucie Bílé, tam možná vznikne spolupráce na další jaro. Také jsem půjčila svůj hlas do představení, které bude mít premiéru, poprvé je tam jen můj hlas, ale já tam nejsem.
Umíte se posunout, přijímat změny. O tom píšete i ve své knize Život na kolotoči, která navazuje na Život na laně.

Dokážete spolupracovat se svým exmanželem, jak to sama hodnotíte?

Rodina. To je to nejdůležitější v mém životě. Divadlo, nadace, všechno, co dělám, je důležité, ale rodina je nejvíc. Já jsem u Bolka dlouho nehrála, pak koupil práva na představení, které skončilo v Praze a začala zase spolupráce v Brně. A to je ten kolotoč. Ten život, který se pořád hýbe. A my se musíme hýbat taky a nezůstat stát.

Co byste chtěla na závěr vzkázat mladým návrhářům nebo vůbec mladým lidem?

Ať toto řemeslo a profese pořád pokračuje, protože je to velmi důležité. Ať návrháři vnímají lidi, pro které navrhují, ať se do nich dokáží krásně vcítit.