„Jestli je někde ráj, tak je tady,“ řekla Pavla Vitázková na veletrhu OPTA

Co pro vás znamená dobře vidět?

Jak které věci je dobré dobře vidět. 😊 Ale když pominu bonmoty, nenosila jsem brýle a nikdy jsem si nemyslela, že je někdy nosit budu. Ale před třemi lety se u mě objevil astigmatismus a začala jsem vidět všechno zdvojeně. A byl to tak obrovský problém, že jsem se přestala orientovat v prostoru, trápilo mě to. Nemohla jsem se ani dívat na filmy s titulky. A ve chvíli, kdy mi udělali brýle, tak se mi změnil svět. Byl to takový malý zázrak.

Vyzkoušela jste si tady opravdu hodně brýlí, jaký typ vám nejvíce sedí?

Mám ráda minimalismus, jakmile je někde nějaký blyštivý kamínek nebo něco podobného, tak se začnu trápit. Potřebuji velké brýle, protože mám širokou tvář a miluju funkcionalismus ve všech podobách.

Jak se vám líbí na veletrhu OPTA?

Jestli je někde ráj, tak je to tady. Víc k tomu není co dodat.

Čeká vás tady vyšetření očí, bojíte se?

Vůbec ne, nebojím se vlastně ničeho. Mám obrovskou důvěru v lékaře, potažmo optiky, protože ti nám jen pomáhají, určitě neubližují. Takže se na to vyšetření těším.

Co váš herecký život?

Máme za sebou premiéru představení podle knihy Kateřiny Tučkové Bílá voda. Měli jsme tu čest, že to byla světová premiéra přepisu a dramatizace této knihy. Pro mě to bylo takové setkání s bohem. Kateřina Tučková píše o ženách a o diskriminaci řádu v Československu, v podstatě od začátku 50. let až do revoluce. Vždy jsem se o toto téma zajímala, ale to, co vytvořila Kateřina, je neuvěřitelné. Tu knihu psala deset let a když měla svých 680 stran hotových, tak zjistila, že jde špatným směrem a všechno to musela přepsat. Je to úžasné, a je to o nás, o ženách.

Premiéru máte za sebou, co vás teď čeká?

Momentálně nezkouším nic, ale v našem divadle (Městské divadlo Brno) se připravuje obnovení muzikálu Bastard, což bylo kultovní představení u nás zhruba před 30 lety. A teď se opět vrací na divadelní prkna. Premiéru bude mít v dubnu.  

Co vaše koníčky?

Mám dvě školou povinné malé děti, takže kroužky, škola, vaření, uspávání… to samozřejmě není můj koníček, ale naplňuje mi to velkou část dne. Co ale miluju, když mě neruší okolní svět, je vzít si knížku a číst. Vím, že je to banální, ale já na to běžně opravdu nemám čas. Udělat si teplo doma, dát si čaj a v úplném tichu si číst. A potom samozřejmě příroda a jízda na koni.