Erik Martin Lawart - představujeme vám ty, s nimiž se můžete setkat v rámci projektu STYL a KABO FASHION LOUNGE

„Obdivuji ostatní řemesla a svou ženu,“

říká Erik Martin Lawart.

Co se vám vybaví, když se řekne Styl a Kabo?

Je to výstava nebo setkání obchodníků a znalců módy v Brně.

Jste známý vlastnictvím hodně starého nářadí na výrobu obuvi, které z vaší sbírky je nejstarší? Které z nich máte nejraději a z jakého důvodu?

Nejstarší kusy budou z konce 19stol, původ je jasný, dědí se a pokud nemá kdo pokračovat lze je koupit z pozůstalostí po mistrovi. Nejraději mám kovadlinku což je taková žehlička na okraje podrážek, protože ji používám nejčastěji.

Ví se o vás, že jste se učil šít boty tak, že jste je zkoušel nejdříve šít sám pro sebe. Jakých největších chyb jste se tehdy dopouštěl z vašeho dnešního zkušeného pohledu?

Všech, naštěstí, neboť to mi umožnilo porozumět řemeslu do hloubky, nicméně je jistě velkolepá zkušenost, když z hotové vyštapicírované boty musíte kopyta vysekávat, protože jsou podrážky proflokované až do kopyta.

Máte ještě své první boty, které jste si ušil, schované na památku?

Takový archeolog zas nejsem, ale mám schované boty tak 20 let staré, na památku a pobavení.

Co pro vás bylo nejtěžší v začátcích vašeho podnikání?

Překonat pocit, že už všechno vím a být pokorný k řemeslu. 

Bez čeho si nedokážete představit svůj běžný pracovní den, například kvalitní káva apod.?

Bez polibku své ženy.

Stále si tvoříte kopyta sám?

Vše si připravuji sám a vzory kopyta obzvlášť neboť to je absolutní základ všeho.

Odkud máte nejvíce zákaznic a zákazníků, z jakého města či kraje?

Asi to budou střední Čechy, čistě kvůli dojezdu do Prahy

Jaké nejnáročnější boty pro pány či dámy jste kdy šil?

Řekl bych, že lovecké vysoké oxfordy pod koleno, musejí být voděodolné a je třeba správně vyřešit skladnost pytlíkového jazyka.

Čím se liší kvalitní a nekvalitní obuv?

Časem, který jí byl při výrobě věnován.

Co je nejdražší na kvalitní obuvi šité na zakázku?

Čas nutný k jejich výrobě je alfa a omega ceny. Pokud je bota šitá tradičním rukodělným způsobem nechá na ní řemeslník mezi 80 až 110 hodin.

Jaká zakázka vás v poslední době nejvíce potěšila?

Červené vysoké dámské oxfordy z kozinky.

Jaký typ obuvi jste šil v největším množství v loňském roce pro dámy a pány?

Dámy i pánové si zadávali především kotníkové či pod lýtko vysoké boty na střízlivém podpatku nejvíce z francouzské kozinky.

Nechávají si u vás celkově za celou dobu vašeho podnikání šít častěji obuv muži nebo ženy? Jaký typ obuvi požadují?

Častější jsou to muži a záleží na tom kolikátý pár to už je, zkušený zákazník má již odvážnější požadavky.

Když si u vás dámy nechají ušít obuv, jakou si přejí?

Sexy, pohodlnou, vyšší podpatek, barevně výraznou.

Kde získáváte inspiraci pro design obuvi, kterou vyrábíte?

V časopise Obuvnické Listy vydávaného od roku 1891 a učebnici Václava Budila, který je mým Mistrem střihových soustav.

Existuje obuv, kterou byste neušil a materiál, který byste při své práci nikdy nevyužil?

Ošklivou z barexu.

I náš pan prezident Petr Pavel má od vás boty. Jsou něčím specifické?

Má dva páry klasických oxfordek s přešitou špičkou jeden černý a druhý patinovaný do hnědé. Specifický bude patrně jeho monogram na podrážce 😊

Můžete zmínit základní doporučení pro údržbu kožené obuvi?

S vloženými napínáky, umýt, osušit, namazat, vyleštit.

Kdy k vám s obuví přijít na servis? Prozradíte, co prodlužuje životnost obuvi?

Přibližně po třech letech první výměna patníků, životnost je věcí péče. S kvalitní péčí boty ode mne vydrží bez problému dvacet let.

Požadují po vás už vaše děti společné tvoření obuvi? A tvoříte obuv i pro děti?

Je to proces velmi náročný na trpělivost, zatím je to neinteresuje. Obuv pro děti po mě nikdo zatím nechtěl.

Čemu se rád věnujete ve volném čase?

Obdivuji ostatní řemesla a svou ženu.