Jen společná cesta povede k nastavení únosných regulačních podmínek pro výrobce a obchodníky s textilem

CLUTEX klastr se snaží vytvářet optimální podmínky pro transfer technologií, zajištění inovací vyšších řádů a rozvoj podnikání v oblasti výzkumu, vývoje a výroby technických textilií včetně materiálů a polotovarů sloužících k jejich výrobě. Je nedílnou součástí vznikajícího seskupení evropských textilních klastrů.

Manažerka českého klastru CLUTEX Ing. Libuše Fouňová míní, že veřejnost by se měla postupně připravit na to, že mít tričko, sako či kalhoty na půl sezóny, není dobré ani pro ně, pro jejich peněženku, ani pro svět jako takový. Je si vědoma však i toho, že mnozí výrobci nesdílí stejnou myšlenku. „Byli by rádi, aby to tak bylo, protože jakmile se to nebude „točit", přijdou o výdělek. Když se sníží výroba, je to pro ně negativní dopad. Toho jsme se báli dlouho u všeho. My si vždycky řekneme, ono to bude mít negativní dopad, a co ti chudáci lidé? No tak ti lidé začnou být placení mzdou, která je důstojná pro život. A ne že budou například v Thajsku, na Filipínách nebo kdovíkde nesrovnatelně nižší mzdy, a navíc v pracovních podmínkách, které nejsou vůbec k životu. Prostě my musíme přemýšlet o celém světě, protože my budeme mít udržitelný textil a nebudeme mít udržitelný život v řadě zemí světa,“ míní Libuše Fouňová.

Ambice EU je, aby se udržitelné textilní výrobky staly normou. Co to však v důsledku znamená pro výrobce, co pro spotřebitele? „Normou by se podle mě měla stát udržitelnost obecně. Jestli to bude na výrobky textilní nebo další, to je jedno. Ta udržitelnost není jen o textilních výrobcích,“ domnívá se manažerka klastru CLUTEX.

Jaké materiály budou vévodit textilní výrobě v budoucnu?

„My si myslíme, že to bude biobavlna a že to bude viskóza z jakékoliv celulózy. My to tady teď dělíme na ramii, bambus a další, ale pořád je to viskóza. Pojďme si to říct naprosto otevřeně. Takže samozřejmě viskóza, a budou to materiály, které když je stáhnete z oběhu, tak budou moci být recyklovány např. chemickou cestou, aby z toho zase byla surovina. Protože představa, že to rozšmelcujeme a uděláme pak přízi, tak je to vždycky tak, že i z těch bavlněných vláken můžete dát 70–75 % odpadu, ale musíte přidat 25–30 % přírodního materiálu, aby příze měla nějaké parametry. To je vyzkoušené,“ potvrdila Libuše Fouňová.

Vyvíjí se a zkouší nové technologiích, ale je jisté, že nikdy nepůjde z odpadu stoprocentně vytvořit nové textilie vhodné pro odívání. „Já si myslím, teď to vezmu třeba na Českou republiku, že pokud se máme bavit o udržitelnosti v textilním a oděvním průmyslu, tak si musíme konečně jednou sednout všichni ke stolu a všichni, kteří se zajímáme nebo jsme zainteresovaní v tomto oboru, tak si dohodnout nějaké kroky a postup,“ vysvětluje z titulu klastru CLUTEX jeho manažerka Ing. Libuše Fouňová, která apeluje na spojení sil, protože jen společná cesta povede k únosným podmínkách pro výrobce a obchodníky s textilem.